Malování

Malování je má láska. Je to činnost, které se plně oddávám a vkládám do ni své srdce i duši. Obojí se tak prolíná a setkává na jednom místě - na plátně. Nepovažuji se ale za malířku. To není projev falešné skromnosti. Je to čistě realistický sebenáhled.

Malířství s plným respektem vnímám jako seriózní profesi, která si žádá patřičný um, vzdělání, znalost technik a jejich efektivní užívání. To já neznám a popravdě není mou ambicí malířství studovat. Mám pocit, že by se tak z mého malování vytratilo to, co mi přináší. Totiž úlevu, odpočinek, svobodu, uvolnění... 

Se soustředěním na techniku by se tiše přikradly do mysli jistě i limity, sebekritika, posuzování kvality. Stala by se z toho pro mě práce s danými pravidly a jak se znám, nejspíš bych se více než na cestu soustředila na cíl a výsledek, což by začalo být stresující. 

Takhle je to pro mě zkrátka čiré tvoření v naprosto neznámé krajině, otisk sebe a mého bytí na plátno v ryzosti dané chvíle. A tak si to chci zatím ponechat.

Malování se mi vlastně přihodilo. Nemám umělecké zázemí, kde by se systematicky pěstoval vztah ke světu krásna. Moji rodiče byli pragmatičtí lidé, a pokud by se nám na půdě nějakým nedopatřením objevil obraz od Rembrandta nebo Picassa, pravděpodobně by skončil bez povšimnutí opřený někde v rohu místnosti zubu času napospas. 

Lásku k barvám a k plátnu jsem v sobě nečekaně objevila v době pandemie a mnohaměsíční izolace od svých blízkých. V tomto extrému pandemického světa, osamělých existenciálních úvah a v boji s vlastními zdravotními limity jsem začala malovat, abych odpoutala myšlenky od tíže okolního světa. Našla jsem v malování své sebevyjádření a zároveň prostředek pomoci druhým. Moje malování je dobrodružnou cestou pokusů a omylů. Považuji se za autorku vypůjčeného umění. Půjčuji si to, co už jiní objevili, učím se od nich a tvořím s jejich pomocí. 

Věřím, že nezáleží na tom, co namalujeme. Důležité je to, co do obrazu vtiskneme a s jakým úmyslem jej tvoříme, čím obraz dýchá. Namalovala jsem několik desítek obrazů. Většinu jsem darovala nebo prodala či vydražila pro dobročinné účely. A právě to mě na nich těší nejvíc. To totiž v mých očích povyšuje jejich hodnotu smysluplnosti.